Na otázku: "Co vidíš?" odpoví lidé, že koně. Já ale odpovím: "Celý svůj život!"

Únor 2014

Cesta ke koním II.

5. února 2014 v 17:48 | Konici-123 |  Komixy s koňmi

Cesta ke koním

Část druhá: Pokračování
Zdroj gif a obrázků: Weheartit.com (vše je pouze orientační - do příběhu úplně nezapadá)

Jmenuju se Nicol, nikdo mi tak ale neříká. Obvykle na mě volají Nikki nebo Nik. Celý svůj život jsem strávila v jedné malé vesnici, kde každý každého znal. Měli jsme tam stáj, a kdo ví, možná tam ještě stojí.
Když mi bylo pět let, každý večer jsem se vytratila z domu a chodila tam. Pokaždé jsem udělala to samé, přišla, přelezla ohradu a on přišel. Byl to takový náš tajný rituál, už ani nevím, kolikrát jsem to za ten rok udělala.

jappeloup sur Tumblr


Ten kůň se jmenoval Marengo, stejně jako nejoblíbenější kůň Napoleona Bonaparta. Na jeho jméno jsem přišla teprve tehdy, když mě chytili. Byl to hřebec.

☆

Ta noc, při které jsem na něj nasedla poprvé, se mi stala osudnou. Nevadila mi jeho výška, sama jsem i na svůj věk byla velice vysoká a tak jsem na něj s pomocí pařezu bez problémů vylezla. Bylo to jeho chování, které se obrátilo proti mně. Byla jsem hloupá, tenkrát mi nedošlo, co jsem vlastně udělala.
Ze začátku to bylo v pořádku, Marengo v klidu chodil dokola v ohradě a já si zvykala na ten zvláštní pocit. Pak jsem se ale lekla. Zničehonic se tam totiž objevil majitel a nevypadal zrovna, že by se mu to líbilo. Marengo můj úděs vycítil a začal být neklidný. Všechno završila ta rána, dosud nevím, co to vlastně bylo, ale na tom nesejde.

Untitled

Říkali mi, že jsem spadla. Měla jsem otřes mozku, ale to nebylo všechno. Marengo mě při pádu kopl do hlavy. Od té doby jsem na jedno oko slepá…

Eyes

Příběh - Cesta ke koním I.

2. února 2014 v 18:37 | Konici-123 |  Komixy s koňmi

Cesta ke koním

Část první: ÚVOD
Zdroj gif a obrázku: Weheartit.com

Mnozí říkali, že si prošli nejkrásnějším obdobím svého života. Obdobím, kdy existovali jen dvě slova; koně a svoboda.
Beautiful horse

Nevím, kde vzali tu jistotu. Já ten samý život vedla taky. Ani za mák si ale nepamatuji, že bych kdy byla nešťastnější a zdrcenější. Oni žili tím, že vstávali o půl šesté ráno, že hodiny a hodiny trávili úpornou dřinou v jakémkoli počasí a stejně to považovali za nejúžasnější dny, které je kdy mohli potkat. Naopak já si až do smrti budu pamatovat ty nejhorší zážitky, dokola a dokola si je budu přemítat a doufat, že jednoho dne se jich zbavím.
Jestli jsem se ale za tu dobu něco naučila, tak to, že není všechno tím, čím se zdá být. Pravý význam všeho, že je napoprvé skryt...

<3 just beautiful

Koně jsem milovala... říká se, že když miluješ, není co řešit. Ale já prostě už nemohla, některé věci vás dokážou zničit a ani moje láska ke koním je nepřekonala, naopak, bylo to ještě horší, než dřív.
Donutili mě, abych to vyprávěla. A tak vám to tedy povím...

horse kiss | via Tumblr